EkoWATT - energetické poradenství, úspory energie, obnovitelné zdroje energieCentrum pro obnovitelné zdroje a úspory energie
českyenglishdeutschrusky

EkoWATT v médiích

Co lze čekat od energeticého štítkování budov?

23. 6. 2008 (iDNES)

Kupujeme-li chladničku, je pro nás z hlediska spotřeby energie spolehlivým ukazatelem energetický štítek spotřebiče. Náklady na provoz jsou při rozhodování důležité, proto má mnoho elektrospotřebičů energetický štítek povinně. Také u automobilů je spotřeba paliva povinně udávána v dokumentaci a leckdy i v reklamě.

Budova, ať už jde o rodinný či bytový dům nebo třeba administrativní budovu, spotřebuje řádově více energie než domácí spotřebič. Energetické štítkování budov je tedy na místě. Kupující, nájemce či stavebník by měli mít možnost snadno zjistit, jak na tom dům je a kolik zaplatí za jeho energetický provoz. Od ledna roku 2009 vznikne pro nově stavěné budovy a rekonstrukce většího rozsahu povinnost zpracovat tak zvaný Průkaz energetické náročnosti budovy, který by měl právě toto zájemci o budovu říci. Bohužel, celá věc má několik významných nedostatků.

Průkaz energetické náročnosti budovy dle vyhlášky 148/2007 Sb.

Eneregtická náročnost budovy se vyjadřuje srozumitelným parametrem měrné spotřeby energie na podlahovou plochu (kWh/m2). Na základě této hodnoty je budova zařazena do kategorie A až E, přičemž "prostřední" kategorie C znamená, že dům vyhovuje požadavkům současných předpisů. Horší budova by vůbec neměla dostat stavební povolení (výjimkou jsou například rekonstrukce památkově chráněných budov).

Až potud se zdá být vše v pořádku. Potíže nastanou při bližším zkoumání parametru měrné spotřeby energie. Zde je totiž do jednoho pytle naházena spotřeba tepla na vytápění, větrání, osvětlení, ohřev teplé vody a případně i klimatizaci budovy. Pro každý účel přitom může být použito různé palivo s různou cenou. S jednoduchým údajem měrné spotřeby si tedy nevystačíme a je nutno se ponořit do několikastránkového protokolu průkazu budovy, kde jsou již podrobné údaje uvedeny. Laika ovšem nepotěší, že jsou tyto hodnoty udávány v gigajoulech (GJ), zatímco na jiném místě průkazu se používají kilowatthodiny (kWh). Je to jako udávat vzdálenost jednou v kilometrech a podruhé v mílích - obě jednotky vyjadřují totéž, pro srovnání je ale třeba přepočet.

Další ošidností je stupnice průkazu. V ČR je definováno 8 typů budov (rodinný dům, hotel, nemocnice…) a pro každý typ je stupnice jiná. Představme si například vilu, která s roční spotřebou 180 kWh/m2 spadá v kategorii "bytový dům" do kategorie E, tedy nehospodárná. Pokud však uvnitř budou nájemné pokoje a vilu proto zařadíme do kategorie "hotel", ocitne se rázem o dvě třídy výše (B) a bude hodnocena jako "úsporná". Přitom nebylo nutno dát ani korunu do zateplení či jiných úsporných opatření!

Třetí potíží je skutečnost, že budovy se hodnotí podle standardizovaného užívání a obecných klimatických podmínek, nikoliv podle skutečné spotřeby energie a klimatických podmínek v místě, kde opravdu stojí. To sice umožňuje srovnávat budovy mezi sebou (podobně se i spotřeba chladničky stanoví v laboratoři a nikoli za provozu ve vaší kuchyni), nicméně skutečná spotřeba energie v budově bude téměř jistě jiná, než je uvedeno v průkazu.

Potíže jsou i se stanovením podlahové plochy, na níž se spotřeba rozpočítává. Čím větší bude tato plocha, tím příznivější bude hodnocení budovy. V ČR je obvyklou praxí brát za podlahovou plochu půdorysnou plochu, zmenšenou o tloušťku obvodových stěn. Započítávají se tedy i plochy, které zabírají příčky, vestavěné skříně, vany, instalační šachty atp. Je to tedy vždy více, než čistá plocha jednotlivých místností a skutečná spotřeba energie je tedy vždy vyšší, než by odpovídalo udávané měrné spotřebě.

Představme si nyní bytový dům, který má 4 patra bytů a 2 patra garáží. Garáže se pochopitelně nevytápějí, ale musí se v nich svítit a větrat. Tato spotřeba energie se logicky započítá do celkové spotřeby domu. Ta se poté podělí podlahovou plochou. Ale kterou? Plochou bytů nebo plochou bytů a garáží dohromady? Developer zřejmě zvolí druhou možnost, takže měrná spotřeba vyjde poměrně nízká. Nájemce nebo nový majitel bytu pak s překvapením zjistí, že ve skutečnosti zaplatí za spotřebu jedenapůlkrát vyšší, než jaká byla uvedena v průkazu.

Je zřejmé, že průkaz energetické náročnosti budovy bohužel vůbec není jednoduchým vodítkem. Informace v něm je třeba studovat velmi pečlivě a obezřetně. V každém případě dává alespoň nějakou informaci; lze čekat že budova třídy B bude snad přece o něco úspornější než budova třídy G. Nejvýznamnějším přínosem průkazů bude, že upozorní na to, jak je spotřeba energií v domě je důležitá.


Článek byl napsán pro iDNES.

Související odkaz: Energetické štítky: od ledna budou povinně na každém novém domě