Novinka EkoWATTu

Energetické průkazy budov - nová povinnost pro vlastníky nemovitostí

14. 2. 2008

Loňská novela zákona 406/2006 Sb. o hospodaření energií přinesla novinku - průkaz energetické náročnosti budov. Co to je a co z toho vyplývá pro vlastníky budov, včetně obcí?

Vzorem je energetický štítek spotřebiče

Na počátku stál dobrý úmysl. Průkazy budov jsou obdobou energetických štítků, tak jak je známe u elektrospotřebičů. Tyto barevné štítky nás objektivně informují, zda kupujeme výrobek úsporný a nebo naopak takový, jehož provoz se nám později nemile prodraží. Díky povinným štítkům z trhu prakticky zmizely všechny zastaralé neúsporné pračky, ledničky a další štítkování podléhající spotřebiče. Zákazníci je jednoduše přestali kupovat a výrobci vyrábět.

Náklady na provoz budov jsou mnohem vyšší než u domácích spotřebičů a pro jejich vlastníky znamenají nemalou zátěž. Z širšího pohledu jsou budovy také jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí - na celkové spotřebě energie se podílejí čtyřiceti procenty. Zavedení průkazu energetické náročnosti budovy slibuje komukoliv získat informaci o energetické spotřebě budovy, kterou se chystá koupit nebo si v ní pronajmout místo k bydlení či podnikání. Neúsporné budovy by tak měly postupně ztrácet na ceně a stavebníci včetně developerských společností by se měli zamýšlet nad tím, jak kvalitní budovy z hlediska energií stavějí.

Průkaz energetické náročnosti budovy dle vyhlášky 148/2007 Sb.

Průkazy pro budovy nad 1000 m² a všechny novostavby

Povinnost zpracovat průkazy platí od 1. ledna 2009 pro všechny novostavby (včetně například rodinných domů) a také při větších změnách stávajících budov s podlahovou plochou nad 1000 m². Průkaz bude v těchto případech povinnou součástí stavební dokumentace a také kupních a nájemních smluv u všech těchto budov a jejich částí (průkaz může být zpracován například i pro jeden byt). Vlastníci veřejně přístupných budov s podlahovou plochou nad 1000 m² budou mít navíc povinnost nový průkaz budovy na viditelném místě v budově vystavit. Konkrétně se jedná o budovy veřejné správy a budovy - ve veřejném i soukromém vlastnictví - využívané pro školství, zdravotnictví, kulturu, obchod, sport, ubytovací a stravovací zařízení a zákaznická střediska v odvětví energetiky, dopravy, telekomunikací a vodního hospodářství, a to bez ohledu na to, kdy byly postaveny a zda byly rekonstruovány. Z povinnosti zpracovat průkazy jsou vyňaty pouze některé budovy, u kterých vytápění nehraje roli, jako jsou kostely, výrobní haly, některé zemědělské budovy či malé chaty.

Nový průkaz energetické náročnosti budovy hodnotí objekt z hlediska všech energií, které do budovy vstupují - zahrnuje tedy nejen energii na vytápění, ale také energii na chlazení budovy, ohřev teplé vody, větrání a osvětlení. Tím se liší od předchozího tzv. energetického průkazu budovy (podle již zrušené vyhlášky č. 291/2001 Sb.), který posuzoval budovu pouze z hlediska vytápění.

Nový průkaz řadí budovy celkem do sedmi tříd, přičemž pouze objekty spadající do tříd A - C splní současné požadavky na energetickou náročnost. Budovy v třídách D - G jsou považovány za nevyhovující. Dosažení třídy C a lepší vyžaduje zákon u novostaveb a také při změnách budov s podlahovou plochou nad 1000 m². Výjimku lze uplatnit pouze v odůvodněných případech. U ostatních budov, u kterých je povinnost průkaz zpracovat - tedy především u veřejně přístupných budov nad 1000 m², u kterých po 1. lednu 2009 nebyly prováděny změny, které ovlivní energetiku budovy - je zařazení do energetické třídy pouze informativní.

Vedle zákonné povinnosti lze očekávat, že by se průkaz energetické náročnosti budovy mohl stát užitečným nástrojem i pro další účely. Zájem o zpracování průkazu patrně projeví například majitelé úsporných nemovitostí (kolaudovaných před rokem 2009) v případě jejich prodeje. Průkaz dokládající nízkou spotřebu energií se totiž může stát zajímavým argumentem při stanovení kupní ceny domu.

Bolestná praxe

Určité problémy s novými průkazy ovšem nastávají při uplatňování zákona v praxi. Prováděcí vyhláška 148/2007 Sb. vznikala za nemalých porodních bolestí. Odborníci a úředníci se nejprve dlouho nemohli dohodnout na tom, jakým způsobem se bude energetická náročnost v praxi počítat. Po několikaměsíční přípravě přišla na svět za asistence vědeckých kapacit velmi exaktní metodika, která však byla velmi komplikovaná, výpočetně náročná a její výsledky byly pro neodborníky špatně srozumitelné. Úředníci na poslední chvíli návrh vyhlášky změnili a zavedli hodnocení o něco jednodušší. V platném textu vyhlášky však zůstaly části, které se vztahují k původnímu znění, což jej poněkud komplikuje.

Co vyhláška přinese v praxi? Především velké náklady spojené se zpracováním průkazů. Zpracování průkazu je totiž stále velmi pracné. Výpočty zahrnují výrazně více detailů a podrobností, než tomu je u současných energetických auditů. Pokud budova nesplňuje požadavky, musí zpracovatel průkazu navrhnout a ekonomicky vyhodnotit i úsporná opatření, která by tento stav napravila. U budov s podlahovou plochou nad 1000 m² je nutno navíc posoudit proveditelnost alternativních způsobů vytápění, tedy využití obnovitelných zdrojů energie, kogenerace a dálkového vytápění, případně chlazení. Zpracování průkazu bude u jednodušší budovy stát řádově tisíce až desetitisíce korun, u velkých a složitých budov půjdou náklady dokonce do statisíců. V praxi lze tedy očekávat, že se objeví (stejně jako tomu bylo u energetických auditů) zpracovatelé, kteří nabídnou "průkazy" za cenu výrazně nižší, ovšem na úkor kvality průkazu a bez dodržení předepsané metodiky jeho zpracování. V tomto případě ovšem zadavatel zaplatí za dokument, který nebude mít valnou vypovídací hodnotu. Zpracovatel i příjemce průkazu navíc podstupuje poměrně vysoké riziko při odhalení podvodu.

Obtíže se očekávají také s dodržením zákonných termínů. Podle zákona může průkazy zpracovávat pouze osoba, která bude prozkoušena a akreditována Ministerstvem průmyslu a obchodu. Dosud však žádná taková osoba nebyla akreditována - první kolo zkoušek proběhne koncem letošního roku. Během příštího roku by přitom měly být zpracovány průkazy pro desítky tisíc budov (pouze rodinných domů se u nás každoročně postaví kolem 15-20 tisíc). Seznam zpracovatelů průkazů ovšem bude o moc rozsáhlejší (přinejmenším v prvních dvou letech) než seznam energetických auditorů, kterých jsou necelé tři stovky. Z toho je zřejmé, že požadavky zákona nebudou ve všech případech v daném čase splnitelné. Na to naštěstí zákon pamatuje ustanovením, které připomíná pověstný "cimrmanovský krok stranou": "Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila". Pokud tedy prokážete, že marně sháníte zpracovatele průkazu s volnou kapacitou, můžete se postihu vyhnout. Problém může samozřejmě nastat při stavebním či kolaudačním řízení, které se bez průkazu může neúměrně prodloužit.

Závěrem

Průkazy budov jako takové jsou rozhodně krokem dobrým směrem. Kvalitně zpracovaný průkaz podá i laikovi dostatečnou informaci o tom, jak úsporná či nehospodárná budova či předkládaný projekt je. Průkazy by měly především omezit výstavbu budov šitých horkou jehlou, které se později pro jejich vlastníky stanou pastí na peníze v podobě vysokých provozních nákladů. To platí zejména u veřejných staveb, ale také u developerských bytových domů.

Problematická je vysoká náročnost a pracnost zpracování, která bude znamenat poměrně vysokou pořizovací cenu průkazu. V počátcích zřejmě také bude potíž sehnat volného zpracovatele. Respektive, je třeba počítat až s několikaměsíční dobou zpracování danou omezenou kapacitou autorizovaných osob. Než se tedy průkazy "zabydlí" v našem každodenním životě, bude to ještě trochu bolet. Zmíněné obtíže si možná vyžádají i dílčí změnu vyhlášky či dokonce zákona.

Článek byl napsán pro Časopis Obec a finance.

Odkaz: Průkaz energetické náročnosti budov