EPBD II
EKIS
Na provoz poradenských středisek EKIS finančně přispívá Ministerstvo průmyslu a obchodu z dotačního programu EFEKT.
 
                EPBD II – požadavky  na snižování energetické náročnosti budov
  EPBD II - Směrnice Evropského  parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti  budov  podstatně doplňuje a mění Směrnici EPBD I, implementovanou zákonem  č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a souvisejícími prováděcími předpisy.
  EPBD II stanoví základní principy a  požadavky pro dosažení podstatného snížení energetické náročnosti budov.  Konkrétní postupy a legislativa jsou pak v kompetenci jednotlivých členských zemí  EU:
  
  Základní principy EPBD II 
  Dle  EPBD II podíl budov na celkové spotřebě energie v EU činí 40 % a tento sektor  se rozrůstá. Podstatné snížení spotřeby energie a využívání energie z  obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představuje základní opatření nutné  ke snižování energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů. 
  EPBD  II v této souvislosti stanoví a/nebo doplňuje v návaznosti na EPBD I základní  principy a požadavky pro: 
  (a) společný  obecný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov a ucelených  částí budov;
  (b) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost budov,  jejich částí a technických systémů;
  (c) vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou  energie;
  (d) energetickou certifikaci budov nebo ucelených částí budov;
  (e) pravidelnou inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů v  budovách; a
  (f) nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a  inspekčních zpráv.
  Nákladově optimální úroveň 
  Z  EPBD II mj. vyplývá, že členské státy jsou povinny přijmout opatření nezbytná k  zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov nebo  ucelených částí budov byly stanoveny tak, aby bylo dosaženo „nákladově  optimálních úrovní“.  
  Nákladově  optimální úrovně se vypočtou v souladu s tzv. „srovnávacím metodickým rámcem“.  Minimální požadavky na energetickou náročnost budou přitom muset splňovat až na  několik výjimek nové budovy a stávající budovy, u kterých bude probíhat větší  renovace a bude to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné.
  Budovy s téměř nulovou spotřebou energie 
  EPBD  II stanoví povinnost zajistit do 31. prosince 2020, aby všechny nové budovy  byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Směrnice dále stanoví členským  státům povinnost zajistit, aby nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné  moci byly po 31. prosinci 2018 budovami s téměř nulovou spotřebou energie.
  Za  budovu s téměř nulovou spotřebou energie je považována budova, jejíž  energetická náročnost bude velmi nízká s tím, že nulová či nízká spotřeba  energie by měla být ve značném rozsahu pokryta energií získanou z obnovitelných  zdrojů.
  Rozšíření certifikační povinnosti 
  Dle  EPBD II jsou členské státy povinny zajistit, aby byl vydán tzv. „certifikát  energetické náročnosti“ pro budovy při výstavbě, prodeji nebo pronájmu novému  nájemci a příslušný certifikát (případně jeho kopie) byl předán novému nájemci  nebo kupujícímu. Zároveň bude vyžadováno, aby byl příslušný certifikát  energetické náročnosti předložen potenciálnímu novému nájemci nebo kupujícímu a  při prodeji/pronájmu budov, které mají certifikát energetické náročnosti, byl  na reklamách v komerčních mediích ukazatel energetické náročnosti uveden. 
  Taktéž  u budov s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 500 m2, kterou užívá orgán  veřejné moci a je často navštěvována veřejností, bude nutno zajistit vydání  certifikátu energetické náročnosti. Ode dne 9. července 2015 se navíc tato  povinnost bude nově vztahovat i na budovy s podlahovou plochou větší než 250 m2. Orgánům veřejné moci  bude stanovena povinnost vybrané údaje o energetické náročnosti zveřejnit u  uvedených budov na viditelném místě. 
  Finanční podpora 
  Členským  státům je stanovena do 30. června 2011 povinnost vypracovat seznam stávajících  a případně navrhovaných opatření a nástrojů včetně opatření a nástrojů finanční  povahy, které podporují cíle EPBD II, s výjimkou těch, které jsou přímo  vyžadovány EPBD II.  
  Členské  státy by měly zohlednit nákladově optimální úrovně energetické náročnosti při  poskytování pobídek určených pro výstavbu nebo větší renovace budov. Nic však  nebrání členským státům v poskytování pobídek pro nové budovy, renovace nebo  prvky budov, jež překračují nákladově optimální úrovně.
  Transpozice – časový rámec 
  -  do 9. července 2012 jsou členské státy povinny přijmout a zveřejnit právní a  správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s příslušnými ustanoveními EPBD  II;
  - nejpozději od 9. ledna 2013 používat příslušná ustanovení EPBD II na budovy  užívané orgány veřejné moci i na budovy ostatní.  
   
  SHRNUTÍ 
  S  ohledem na shora uvedené lze souhrnně konstatovat, že: 
(b) stanovení srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost budov závisí na doplňující legislativní činností Komise, ke které byla zmocněna;
(c) EPBD II podstatným způsobem zasáhne do činností a aktivit „veřejného“ i „soukromého“ sektoru, je tedy žádoucí a nezbytný aktivní přístup příslušných vnitrostátních orgánů pro splnění cílů stanovených EPBD II;
(d) zvýšený tlak na orgány veřejné moci na zajištění souladu budov v jejich užívání a/nebo vlastnictví nepochybně již nyní klade důraz na účinné plánování investic a požadavek na zajištění přiměřených finančních prostředků s efektivním využitím komunitárních nebo národních zdrojů financování;
(e) s ohledem na omezené zdroje financování lze předpokládat zintenzivnění spolupráce soukromého a veřejného sektoru (PPP projekty) při realizaci konkrétních projektů za účelem splnění povinností stanovených EPBD II.

 
 
    
    
     









