EPBD II

EPBD II – požadavky na snižování energetické náročnosti budov
EPBD II - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov  podstatně doplňuje a mění Směrnici EPBD I, implementovanou zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a souvisejícími prováděcími předpisy.
EPBD II stanoví základní principy a požadavky pro dosažení podstatného snížení energetické náročnosti budov. Konkrétní postupy a legislativa jsou pak v kompetenci jednotlivých členských zemí EU:

Základní principy EPBD II
Dle EPBD II podíl budov na celkové spotřebě energie v EU činí 40 % a tento sektor se rozrůstá. Podstatné snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představuje základní opatření nutné ke snižování energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů.
EPBD II v této souvislosti stanoví a/nebo doplňuje v návaznosti na EPBD I základní principy a požadavky pro:
(a) společný obecný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov a ucelených částí budov;
(b) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost budov, jejich částí a technických systémů;
(c) vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie;
(d) energetickou certifikaci budov nebo ucelených částí budov;
(e) pravidelnou inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách; a
(f) nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv.
Nákladově optimální úroveň
Z EPBD II mj. vyplývá, že členské státy jsou povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov nebo ucelených částí budov byly stanoveny tak, aby bylo dosaženo „nákladově optimálních úrovní“. 
Nákladově optimální úrovně se vypočtou v souladu s tzv. „srovnávacím metodickým rámcem“. Minimální požadavky na energetickou náročnost budou přitom muset splňovat až na několik výjimek nové budovy a stávající budovy, u kterých bude probíhat větší renovace a bude to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné.
Budovy s téměř nulovou spotřebou energie
EPBD II stanoví povinnost zajistit do 31. prosince 2020, aby všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Směrnice dále stanoví členským státům povinnost zajistit, aby nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly po 31. prosinci 2018 budovami s téměř nulovou spotřebou energie.
Za budovu s téměř nulovou spotřebou energie je považována budova, jejíž energetická náročnost bude velmi nízká s tím, že nulová či nízká spotřeba energie by měla být ve značném rozsahu pokryta energií získanou z obnovitelných zdrojů.
Rozšíření certifikační povinnosti
Dle EPBD II jsou členské státy povinny zajistit, aby byl vydán tzv. „certifikát energetické náročnosti“ pro budovy při výstavbě, prodeji nebo pronájmu novému nájemci a příslušný certifikát (případně jeho kopie) byl předán novému nájemci nebo kupujícímu. Zároveň bude vyžadováno, aby byl příslušný certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu novému nájemci nebo kupujícímu a při prodeji/pronájmu budov, které mají certifikát energetické náročnosti, byl na reklamách v komerčních mediích ukazatel energetické náročnosti uveden.
Taktéž u budov s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 500 m2, kterou užívá orgán veřejné moci a je často navštěvována veřejností, bude nutno zajistit vydání certifikátu energetické náročnosti. Ode dne 9. července 2015 se navíc tato povinnost bude nově vztahovat i na budovy s podlahovou plochou větší než 250 m2. Orgánům veřejné moci bude stanovena povinnost vybrané údaje o energetické náročnosti zveřejnit u uvedených budov na viditelném místě.
Finanční podpora
Členským státům je stanovena do 30. června 2011 povinnost vypracovat seznam stávajících a případně navrhovaných opatření a nástrojů včetně opatření a nástrojů finanční povahy, které podporují cíle EPBD II, s výjimkou těch, které jsou přímo vyžadovány EPBD II. 
Členské státy by měly zohlednit nákladově optimální úrovně energetické náročnosti při poskytování pobídek určených pro výstavbu nebo větší renovace budov. Nic však nebrání členským státům v poskytování pobídek pro nové budovy, renovace nebo prvky budov, jež překračují nákladově optimální úrovně.
Transpozice – časový rámec
- do 9. července 2012 jsou členské státy povinny přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s příslušnými ustanoveními EPBD II;
- nejpozději od 9. ledna 2013 používat příslušná ustanovení EPBD II na budovy užívané orgány veřejné moci i na budovy ostatní. 
 
SHRNUTÍ
S ohledem na shora uvedené lze souhrnně konstatovat, že:

(a) EPBD II stanovuje ambiciózní cíl spočívající v podstatném snížení energetické náročnosti budov v krátkém časovém intervalu;
(b) stanovení srovnávacího metodického rámce pro výpočet nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost budov závisí na doplňující legislativní činností Komise, ke které byla zmocněna;
(c) EPBD II podstatným způsobem zasáhne do činností a aktivit „veřejného“ i „soukromého“ sektoru, je tedy žádoucí a nezbytný aktivní přístup příslušných vnitrostátních orgánů pro splnění cílů stanovených EPBD II;    
(d) zvýšený tlak na orgány veřejné moci na zajištění souladu budov v jejich užívání a/nebo vlastnictví nepochybně již nyní klade důraz na účinné plánování investic a požadavek na zajištění přiměřených finančních prostředků s efektivním využitím komunitárních nebo národních zdrojů financování;
(e) s ohledem na omezené zdroje financování lze předpokládat zintenzivnění spolupráce soukromého a veřejného sektoru (PPP projekty) při realizaci konkrétních projektů za účelem splnění povinností stanovených EPBD II.